malí lidé

začala jsem si psát tento blog, abych zmírnila “duševní dopady” mého přerodu v nezaměstnaného člověka. Říkala jsem si, že bude třeba na každý týden naplánovat nějakou aktivitu a pak ji zdokumentovat. Všimli jste si někdy, že když například fotíte, nebo píšete takový článek na internet - je to jakoby jste ani nebyli sami, přestože vlastně jste. Ty technologické prostředky vám tak nějak dělají společníka. Moc tomu nerozumím, ale funguje to.

No - vlastně jsem nezaměstnaná už dva měsíce a ještě jsem se nezastavila, natož, abych si sedla k tomuto blogu. Až potud dobré….. A kupodivu - už také nemám ten ošklivý strach. Nejspíš proto, že je jakoby rozhodnuto. Někdy po ránu mě sice přepadne myšlenka, že teď už jako nic jiného nebude až do smrti??? To pak je trochu depka - ale mám pocit, že takto v létě ji ještě dokážu rozchodit, rozjezdit, rozsportovat, rozpracovat ….. a tak dál.

duben2015 - no -  dokázala, ale také ne tak úplně - pocit, že už nikdy nebude nic jiného byl možná neopodstatněný, ale přítomný.

Nicméně - od prosince 2014 - zpět v procesu. Což je ve dva roky před důchodovým věkem malý velký zázrak. Má to své zápory - ale hledají se těžko :-). Není čas. Není příliš volnosti. Je výplata.

A myslím, že až opravdu přestanu pracovat - ať už dobrovolně nebo ne - budu  nejspíš o trochu lépe připravená.

A jednu fotku z letního výletu do Dolomit, které miluju - v létě i v zimě a teď už zase doufám, že je znovu uvidím. V létě i v zimě.

Tento weekend jsem nějak nevědla o čem psát. Jaký název dát duševní terapii tohoto období? Nakonec je v názvu všechno,

Nejdůležitěší jsou nejspíš “přátelé”. A komunikace. Potácím se teď mezi depresí, panikou, strachem a naopak odevzdaností nebo dokonce ve vzácných momentech se těším na prázdniny…. No a že se z toho nezblázním, děkuji přírodě, bohu nebo čemukoliv kompetentnímu, že mám pár přátel se kterými mohu komunikovat a trávit čas. Trochu mě mate, že komunikace probíhá například na golfu - a co nastane, když dojdou fondy na feečka? No nejspíš to, co nastalo po rozvodu - falešní přátelé zmizí v nenávratnu, skuteční zůstanou. Také zima bude krizová.

Trochu je také podivné,  že nemohu komunikovat se svou rodinou. Dcera je v Brně, syn s rodinou na dovolené a stejně mi příliš pomoci nemohou, budu-li si stěžovat, jenom je vyplaším. Mámě je 85 -  tam už také musím spíše neplašit a brácha je sice v záloze hmotně, ale sociálně se udržuje v izolaci.

No nic - nějaký program musím vymyslet, zatáhnout do toho nějaké lidi a koneckonců běžky v zimě také nejsou až tak nákladné - halt se to budu muset naučit. A knihy pojistí ten zbytek. Nebo ne? Ještě mám taky vnoučata. Nějak to dopadne.

V pátek navečer jsme šli skoro celou 18tku na Slapech. Ve čtyřech a byla to absolutní pohoda. Dokonce mi to místama šlo. Je to radost když ten míček mlaskne a letí. Mimochodem byl zrovna nejdelší den v roce - a tak jsme odtud odjížděli až kolem půl desáté.  V sobotu bude slunovrat?

V sobotu brusle na “druhém břehu” Vltavy a Berounky. Až do Radotína na pivo. Sada stánků u cyklostezky je tam fajn. V cílové destinaci u benzinky na Strakonické - kupodivu velmi příjemní lidé v pizzerii a vínotéce v místě, kde by se zdálo, že se umřel pes. Výborné víno -a jestli jste ještě nikdy neochutnali - dejte kozí sýr s koriandrem. Neskutečná lahůdka.